Hiporehabilitační kůň za rok 2024 se stal 

Goméz ze střediska SDH Stáj Rozárka, z.s. 

Boženku jsme koupili na Šumavě jako divokého koně. Nenechala na sebe sáhnout, byla ostražitá, uzavřená a v jejích očích se něco odráželo. Ale něco v nich nás okamžitě uchvátilo. Byly nádherné, hluboké, plné něčeho zvláštního. Možná touhy po bezpečí, po laskavosti.

Dospělým nevěřila, ale děti… ty byly jiné. Jako by věděla, že od nich jí nic nehrozí. Nechala je stát blízko, dívala se na ně jinak. A právě díky nim se postupně začala měnit. Častý kontakt, trpělivost a láska dokázaly zázraky. Z divokého a nekontaktního koně se stal někdo, kdo sám vyhledává lidskou blízkost, kdo čeká na pohlazení, kdo se chce rozdávat.

Boženka je výjimečná. Její oči uhranou každého, koho potká, a její čistá duše je cítit v každém jejím pohledu. Je citlivá a vnímavá, vždy opatrná, aby nikomu neublížila, ale zároveň se každému nabízí se svou něhou. Miluje lidi, ale největší láskou jejího života jsou děti.

Když jsme ji poprvé zkusili na kontaktní terapii, bylo jasné, že právě tohle je její poslání. Miluje, když může dávat radost, uklidňovat, být oporou. Z koně, kterého se nikdo nemohl dotknout, se stal někdo, kdo se dívá na člověka s důvěrou a otevřeným srdcem.

Boženka je důkazem, že láska a trpělivost dokážou zázraky. Že i ta nejuzavřenější duše může rozkvést, když dostane čas a pochopení. A když se na vás podívá svýma krásnýma očima, víte, že před vámi stojí někdo, kdo už dávno odpustil světu a rozhodl se ho milovat.

Pokud bychom měli našeho Goméze popsat jedním souslovím, bylo by to něco jako ,,něžný obr‘‘. Goméz je slezský norik, a jak mu bylo již díky jeho plemenné příslušnosti předem předpovězeno, je to kůň velkého tělesného rámce, ovšem také s velkou duší a velkým srdcem, díky němuž měl odjakživa obrovský potenciál při zapojení do hiporehabilitace. Narodil se 20. 5. 2006. Do vlastnictví Stáje Rozárka, z. s., se dostal ve dvou letech a od té doby je její nepostradatelnou součástí, bez níž si naše stádečko už nedokážeme ani představit.
Goméz byl však vždy všestranný pomocník. Kromě hiporehabilitačních zkoušek (Specializační zkoušky hiporehabilitačních koní ČHS a později získání Certifikátu koně zařazeného do hiporehabilitace taktéž pod záštitou ČHS) složil také zkoušky v tahu. Prakticky celý svůj život zasvětil Rozárce a pomoci dětem se znevýhodněním. Hipoterapii ve fyzioterapii a ergoterapii se věnoval bezmála 15 let. Je výjimečný v tom, že se na něm skutečně nebojí ani ty nejmenší děti, protože jeho široká záda jsou jako pohodlný gaučík. Naprosto skvělé na něm je také to, že navzdory tomu, jací jsou koně často strašpytlíci, Goméze nerozhází prakticky nikdy nic. Veškeré ,,bubáky‘‘ zvládá levou zadní, s naprostým, ledovým klidem, sobě vlastním, jako by byl k zemi přikovaný.
Abychom osvětlili ono pojmenování ,,něžný obr‘‘, Goméz opravdu snoubí svou tělesnou mohutnost s neuvěřitelně jemnou povahou a vstřícným přístupem k lidem. Je hodný, jemný a učenlivý. Snad právě proto je tento náš skoro největší kůň tolik oblíbený zvlášť u těch nejmenších dětí. Kromě hiporehabilitace dělá Goméz celý svůj život radost také zdravým dětem jak při kroužcích či táborech, tak také při našich výjezdových akcích. Navíc díky tomu, že má zkoušky v tahu a jakožto správný ,,chlaďas‘‘ tah vždy miloval, udržoval naši jízdárnu vždy skvěle uvláčenou a připravenou k práci a výcviku. Nikdy si také nenechává ujít příležitost vyrazit na vyjížďku nebo v létě k rybníku.
Místo aby si nyní užíval spokojený a klidný koňský důchod, mu před dvěma roky byl nalezen nádorovitý útvar na třetím víčku, který se po operaci a zaléčení bohužel objevil znovu a Gomézovi muselo být oko odstraněno úplně. Náš ,,něžný obr‘‘ však výborně zvládl celý zákrok i rekonvalescenci a mohl se částečně vrátit do provozu. O rok později se u něj ale objevila blokáda zad a další problémy spojené s pohybovým aparátem, a v současné chvíli je v péči chiropraktika a fyzioterapeutky. Rok 2024 pro něj tak byl posledním rokem, kdy při hipoterapii pomáhal dětem se znevýhodněním.
Goméz celý život ochotně spolupracoval a byl skvělým parťákem nejen pro nás, ale i pro všechny děti i dospělé, zdravé i nemocné, jež k nám zavítali a měli tu čest přijít s Gomézem do kontaktu. Nakonec však potřeboval pomoci on sám, a všichni tito lidé se semkli a udělali maximum pro to, aby se mu ulevilo a aby se uzdravil. Goméz je nyní opečovávaným členem stáda a dostává se mu velké lékařské i všemožné jiné odborné péče, abychom si ho udrželi ve stávajícím stavu a mohl s námi fungovat co nejdéle jako zdravý, aktivní, koňský senior. Výhra v této soutěži by tak byla krásnou a důstojnou tečkou za jeho hiporehabilitační kariérou a myslíme si, že by si ji zasloužil právě on, náš něžný obr, s velikánským srdcem, otevřeným pro nás všechny. Proto mu držíme pěsti a přejeme v soutěži hodně štěstí, což je příhodné, protože ačkoli mu říkáme Goméz, v průkazu má zapsané jméno Štístko.

Grídek je v naší organizaci od roku 2006, tedy skoro 20 let. Za tu dobu si koník získal srdce mnoha dětí, dospělých i zaměstnanců. Grídek je skvělý přítel i učitel. Učí děti přátelství, pozornosti, důslednosti, vytrvalosti i cílevědomosti. Grídek je parťákem, na kterého se mohou všichni spolehnout. Grídek se využívá na polohování dětí, cvičení, vodění i voltiž. Grídek je vhodný ke všem aktivitám - čištění, přirozená komunikace, lonž, madla, sedlo. Grídek je pan KŮŇ a zaslouží si ocenění hiporehabilitačního koně roku 2024.

Hoogy je neuvěřitelně empatická kobyla co se týče zejména dotykových terapií v nemocnicích Boromejského a Hořovice, její klidná energie dokáže proměnit život nejen klientům v paliativní péči ale i personálu v nemocnici, v hipoterapii se pak věnuje těm nejmenším miminkům díky vhodné tvarovanému hřbetu, který přenáší rovnoměrně a velice jemně impulzy na ty nejmenší.
Mimo práci ji baví dlouhé vyjížďky do přírody, nekonečné louky plné chutné trávy, čas strávený se stádem, práce s kavaletami a mnoho dalšího.
Myslím si, že nejen díky své empatii a neuvěřitelné schopnosti napojit se na energii nejen klientů, ale i všech přítomných je Hoogy jeden z nejlepších adeptů na post koně Roku. Zároveň nutno dodat, že i její Radost z pohybu a občasné použití hrubší síly vůči ostatním koním ukazuje její dominanci a schopnost spravedlivé vést. Není to tak jen křehká duše, ale také vůdce stáda.

Klaus neměl jednoduchý start do života. Měl klusat se sulkou. Jenže on se zápřahu bál. Až se splašil natolik, že se celý pomlátil a zůstal mu bílý pruh na přední noze dodnes.
Pak šel z ruky do ruky.
Až si ho našla 8.letá holčička, pro kterou dýchá dodnes. Prošli spolu celou republiku, závodili v různých sportech , jsou důvěrníci. I dalším lidem začal Klaus pomáhat. Dodávat jim odvahu, zvyšovat sebedůvěru a stavět je v životě na nohy. Celým rodinám dokázal, že má smysl si jít za svými cíli a nevzdávat se. Že to jde!
Pro svojí láskyplnou a vstřícnou povahu si vysloužil přezdívku Dudlík.

Narodil jsem se 1.5. 2005 v hřebčíně v Kladrubech nad Labem. Netušil jsem, kam mě život zavede. Byl jsem takový předčasný vánoční dáreček. Přivezli mě do nového domova, kde už na mě čekali další čtyřnozí kamarádi. Mezi nimi byl kůň, který vypadal jako já. Byla to klabonosá slečna a já zjistil, že už jsem 3. generace Starokladrubského koně, který pracuje v hipoterapii. Nahradil jsem svoji vlastní tetu. V roce 2012 jsem složil 1. zkoušky na hipoterapeutického koně. Pracuji s většími dětmi a dospělými pacienty. Na svoji práci mám svůj vlastní názor. Vodiči a terapeuti o mě říkají, že kdybych byl člověk, jsem autista. Nemám rád změny, vybírám si, s kým budu pracovat, vyhovuje mi denní rutina a když se mi něco nelíbí, vyřeším to po svém.
Již 15 let pracuji v hipoterapii, ale po práci už mám rád svůj klid. Svoji práci beru jako poslání a za nic bych ji nevyměnil, pomáhám totiž lidem, kteří to potřebují.

Zambie je velmi poctivá klisna, která je ráda s lidmi a snaží se jim vždy vyjít vstříc. Ve Sdružení SRAZ na Toulcově dvoře je zapojena do lekcí HTFE a od této sezóny i do HTFE v rané péči. Zambie je velmi zvídavá, vše potřebuje ozkoušet, otevřít apod. A má krásnou barvu - barvu hořké čokolády :-).