Deset tisíc let je kůň člověku partnerem a díky svým vlastnostem – rychlosti a síle – byl vždy faktorem, který posouval člověka v jeho vývoji rychle dopředu. Dalo by se říci, že dával člověku křídla. Díky vyspělým technologiím už moderní člověk ke svému civilizačnímu vývoji koně nepotřebuje. A tak je kůň v dnešní době využíván především ve sportu a při rekreaci. Mohlo by se zdát, že ztratil svůj význam. V posledních desetiletích se ale člověk začal dívat na koně i jinak a objevil tak skryté možnosti jeho využití. Kůň může totiž nejen pomáhat zdravým lidem, ale i léčit děti a dospělé s mentálním nebo fyzickým postižením. Znovu dává lidem křídla…

Pro účely hiporehabilitace se využívají koně speciálně vybraní a připravení. Zajímá Vás, jak náročný je výcvik hiporehabilitačního koně a jak ho udržet v co nejlepší formě co nejdéle? Sice na to neexistuje jednotná "kuchařka", ale naši zkušení cvičitelé se pokusili dát dohromady alespoň jakýsi návod v několika kapitolách:

• Výběr vhodného koně pro hiporehabilitaci
• Výcvik koně v hiporehabilitaci
• Výživa hiporehabilitačního koně
• Veterinární a zdravotní problematika
• Welfare hiporehabilitačních koní

Dobře připravený hiporehabilitační kůň by měl mít licenci pro oblast, ve které je specialista. Tzn. na HTFE, HPSP, HTP nebo na kontaktní terapii. Vše o Specializační zkoušce pro koně a pony zařazené do hiporehabilitace se dočtete zde. Prohlédněte si katalog koní s licencí, jsou to nádherná zvířata!

Pokud se chcete aktivně zapojit do Specializačních zkoušek, tvorby dokumentů a pravidel týkajících se hiporehabilitačních koní, vstupte jako člen České hiporehabilitační společnosti do odborné sekce Terapeutického využití koní.

Členská střediska jsou vázána Řádem ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při hiporehabilitačních činnostech organizovaných ČHS, jehož účelem je jednotně metodicky informovat poskytovatele, a tím i požadovat splnění požadavků na ochranu koní a péči o jejich pohodu. Pokud tomu tak není, lidé by měli provozovatele upozornit na jeho jednání, vyjádřit nesouhlas a mohou vznést písemnou stížnost podanou České hiporehabilitační společnosti.

Pro HTFE je základním požadavkem při výběru koně korektní exteriér s vynikající mechanikou pohybu v kroku, kvalitní pohyb hřbetu při zachování pružnosti hřbetu pod handicapovaným klientem, dále dobrý charakter ve vztahu k člověku a přiměřený temperament (vhodné jsou neurotypy sanqvinik a flegmatik).

Pro oblast HPSP a HTP je základním požadavkem výborný charakter koně při kontaktu s člověkem a korektní mechanika pohybu, dobrý zdravotní stav a psychická odolnost.

Při výběru se zaměřujeme na posuzování temperamentu koně, do terapie a aktivit se zapojují koně s různým typem temperamentu. Protože se v terapii a aktivitách využívá interakce člověk – kůň, zajímá nás i postavení v sociální hierarchii stáda koní, jeho dominance nebo submisivita, které mohou odrážet chování a reakce koně jako zrcadlo ve vztahu k člověku.

Výcvik koně je daný několika faktory:

• věk koně,
• stupeň výcviku,
• minulost koně,
• temperament a inteligence koně.

Výcvik koně není kapitolou, která by šla jasně definovat a unifikovat, jelikož každý kůň je osobnost a každý vyžaduje individuální přístup! Jeho výcvik závisí hlavně na podmínkách a věku, ve kterém/ze kterých jej získáme.

Příprava mladého („zeleného“) koně, kterého si od začátku budeme připravovat a formovat podle vlastních potřeb, bude určitě jiná, než práce s koněm, který už prodělal nějakou formu výcviku (ať již byla jakákoli = práce ze země, jezdecká průprava, zápřahová práce, aj.). Velkou výhodou přípravy mladého koně, kterého máme od počátku výcviku (nejlépe od narození) u sebe je to, že víme, co se s koněm dělo a děje. U těchto koní pracujeme především na podpoře sebedůvěry, posilování jistoty a pocitu bezpečí, odbourávání nežádoucích projevů chování a budování vzájemného respektu.

Příprava koně, který již má něco za sebou a přichází s určitými návyky a zkušenostmi, je odlišnější. V tomto případě se ve výcviku zaměřujeme hlavně na speciální výcvik pro HR. Dovednosti, které již kůň zná a umí, se mohou prohlubovat a rozšiřovat. Nicméně v této kategorii koní je důležité mít na paměti, že ne vždy se nám do rukou dostane perfektní jedinec. Většinou se setkáme s určitými vlastnostmi, které bude potřeba formulovat a napravovat, což není vždy úplně jednoduchá práce.

U všech koní je nutné, aby si na práci zvykali pomalu a nenásilně. Zpočátku je vhodné zařadit práci ve dvojici (nováčka zaučujeme se zkušenějším koněm). Tuto část výcviku rozhodně není dobré uspěchat. Koni musíme nechat prostor, aby pochopil, co po něm chceme a práce se mu stala zábavou, kterou bude vyžadovat a ne dělat z donucení. Postupné zapojování koně do práce by nemělo probíhat dříve jak po 3 měsících intenzivního výcviku – to v případě, že připravujeme koně, který již má za sebou základní výcvik (odpovídající možnostem koně). Příprava mladého koně trvá samozřejmě déle – v tomto případě záleží také na zkušenostech a odhadu toho, kdo koně připravuje.

Výcvik se skládá z práce ze země, z práce pod sedlem, z přípravy pro práci potřebné pro vykonávání HR, práce na dvou lonžích, lonžování, zápřahu a těžkého tahu.

Práce ze země je pro nás prostředkem sloužícím k navazování důvěry a respektu mezi koněm a člověkem, jejich posilování a prohlubování. Pokud nemáme s koněm vyjasněné postavení ze země, neměli bychom mu sedat na hřbet, natož na něj posazovat/pokládat někoho jiného. Existuje mnoho metod, jak s koněm pracovat a každý si musí najít tu, která mu vyhovuje nejvíce. Jako příklad lze zmínit práci v kruhové ohradě, horsemanship, partnership atd.

Práce pod sedlem, práce na dvou lonžích a lonžování jsou důležité hlavně pro kondici koně a pro správné posilování hřbetu a pro správnou rovnováhu. Vhodná je gymnastická i skoková průprava (záleží na plemenné příslušnosti koně). Vhodným doplněním výcviku je práce v terénu.

Práce potřebná pro vykonávání HR se zaměřuje na činnosti, které jsou spojeny s běžnou praxí HR střediska – klidné přistupování k nástupní rampě zprava i zleva, setrvání v nehybnosti během manipulace s klientem/pacientem/uživatelem, madlení, sedlání, uvazování, čištění, vodění jak u hlavy, tak zezadu na dvou lonžích, klidná reakce na různé pomůcky, které se v HR používají (míčky, zvukové pomůcky) atd. Dále by se výcvik měl věnovat přípravě na různé situace, které mohou v rámci lekcí nastat – příjezd invalidního vozíku, pád berlí, hlasové a jiné projevy některých klientů/pacientů/uživatelů, příjezd auta, běhání psa atd.

Zápřah a těžký tah slouží nejen jako zpestření výcviku, ale je vhodné zařadit tuto práci i do HR lekcí v rámci HTP a HPSP. Zapřahání koně lze také využít z terapeutického hlediska (HTFE) – kůň totiž zapojuje jiné svaly než pod sedlem nebo madly. Pro chladnokrevníky jde i o duševní rehabilitaci, kdy si mohou dokazovat svou sílu a projevit své přirozené vlastnosti.

Obecně je krmení a výživa koní pro hiporehabilitaci individuální záležitostí každého střediska. Práce koní v hiporehabilitaci je z hlediska vydávání energie pro koně méně náročná, proto se doporučuje podávat nízkoenergetická krmiva.

I zde platí, že každý kůň je jiný a krmná dávka by tomu měla odpovídat. Základem krmné dávky je objemové krmivo, především kvalitní luční seno, a pokud to podmínky v pastevním období umožňují, pak je hlavním a důležitým příjmem potravy čerstvá pastva. Další možností je seno vojtěškové, senáž (ta podléhá rychlému znehodnocení, je třeba jí rychle zkrmit), senné a vojtěškové úsušky. 

Z jadrných krmiv jsou vhodná ta, která nemají velkou energetickou hodnotu, např. kukuřičné a ovesné slupky, podávané koním ve vlhčené formě, nízkoenergetické krmné směsi připravované pro koně v mírné zátěži atd. Lze zkrmovat i energetičtější krmení, jako např. oves, ječmen a kukuřici, ale zde je třeba respektovat individuální potřeby koně. Každý jedinec bude totiž reagovat na stejnou krmnou dávku odlišným způsobem.

Důležitou součástí krmné dávky je podávání minerálů pro koně, dále je nutný neomezený přístup k lizové nebo minerální soli a neomezený přístup k pitné vodě.

Každý kůň v ČR a to bez ohledu, jestli pracuje v hiporehabilitaci či nikoliv, by měl být:

• 1x ročně očkován proti tetanu a chřipce koní,
• 2x ročně by u něj mělo být provedeno odčervení (tato problematika je zcela individuální a vychází z potřeb daného koně a střediska),
• korektury kopyt či překování pravidelně v rozmezí 5-8 týdnů, dle potřeby koně,
• pokud to možnosti HR střediska dovolují, doporučuje se pravidelná kontrola chrupu a návštěva fyzioterapeuta.

Všechny veterinární zásahy včetně očkování a odčervení by měly být řádně zaznamenány v průkazu koně nebo stájovém deníku.

Pro správnou funkci kopyt je důležité, aby koně měli možnost každý den alespoň na deset minut stát ve vodě.

Hledisko zatížení koní v hiporehabilitaci je velmi důležitým faktorem ovlivňujícím výkonnost koně, jeho upotřebitelnost a jeho schopnost snášet nároky kladené na něj v rámci hiporehabilitace.

Je třeba si uvědomit, že fyzické zatížení koní v HR není vysoké, ale psychická zátěž je enormní. Tomu je třeba věnovat velkou pozornost, aby nedošlo k přetížení koně.

Koně zařazené do hiporehabilitace můžeme k práci v rámci dne využívat jen po omezenou dobu. Délka jeho využití je závislá především na druhu práce a na cílové skupině, se kterou koně pracují:

• Využití koně v HTP – max. 2 hodiny denně.
• Využití koně v HTFE – max. 4 hodiny denně s řádnou minimálně dvouhodinovou přestávkou na odpočinek po 2 hodinách činnosti.
• Využití koně v HPSP – max. 3,5 hodiny. Délka lekcí a tedy souvislého využití koně se liší podle cílové skupiny, se kterou kůň pracuje:
  • Uživatelé s mentálním postižením – max. 1,5 hodiny denně s řádnou minimálně hodinovou přestávkou na odpočinek po 30 minutách činnosti.
  • Uživatelé se specifickými poruchami chování – max. 2 hodiny denně s řádnou minimálně dvouhodinovou přestávkou na odpočinek po každé hodině činnosti.
  • Ostatní cílové skupiny – max. 3,5 hodiny denně s řádnou minimálně půlhodinovou přestávkou na odpočinek po každé hodině činnosti.

Obecně by měl po souvislé hiporehabilitační práci následovat odpočinek a relaxace ve společnosti ostatních koní min. 2 hodiny, a to pokud možno ve výběhu či na pastvině. Po uplynutí této doby je kůň schopen vykonávat další činnosti spojené s přípravou koně (jízdárenský výcvik, vyjížďka do přírody atd.). 1x týdně by měl mít volno ve společnosti ostatních koní na pastvině či ve výběhu.

Pokud to provozní podmínky střediska dovolují, je vhodné dát koním tzv. duševní prázdniny, min. 14 dní v letních měsících a 14 dní v zimě. V těchto termínech by koně neměli přijít do styku s žádnými klienty/pacienty/uživateli, aby měli možnost si psychicky odpočinout.

Při dodržení těchto pravidel, respektování potřeb koně a jeho správném výcviku, můžeme mít koně, na kterého bude spolehnutí, bude s námi ochotně spolupracovat a práce v hiporehabilitaci bude mít smysl.