Síň slávy České hiporehabilitační společnosti

V roce 2020 byly uvedeny do Síně slávy tyto klisny :

BUBLINA (ÚHLAVA)
z Epony, z.s.

Více informací o Bublině zde.

SCHERY
ze Zookoutku PN Jihlava

Více informací o Schery zde.

Trochu jiní šampioni

Síň slávy České hiporehabilitační společnosti

Tímto počinem chceme ocenit naše koňské partnery. Jsou pro nás koňskými legendami, které si
zaslouží stejnou úctu, jako nejlepší terapeuti nebo instruktoři v ČHS. Do Síně slávy budou uváděni
hiporehabilitační koně, kteří se zapsali do srdcí pracovníků hiporehabilitačních středisek, ale i
klientů. V hiporehabilitačních střediscích si dobrých koňských terapeutů velmi vážíme, a i když tito
koně nezažijí čestná kola před bouřícími tribunami, jsou to ve svém oboru opravdoví šampioni.
Ocenění koně budou uvedeni do síně slávy na každoročním ceremoniálu na členské schůzi.

Pravidla:

  1. Nominován může být kůň aktivní, v důchodu nebo i ten, který už není mezi námi.
  2. Kůň je nebo byl v majetku nebo pronájmu členského hiporehabilitačního střediska ČHS.
  3. Koně může nominovat kdokoli z veřejnosti - prostřednictvím tohoto formuláře zašlete základní informace o koni, fotografie a jeho hiporehabilitační příběh.
  4. Nominace skončila 20. 9. 2020

V letošním roce budou uvedeni do Síně slávy oba nominovaní koně  a to na členské schůzi 24. 10. v Praze.

ÚHLAVA alias Bublina


Základní informace

jméno: Úhlava
plemeno: Slezský norik
matka: SM Irma
otec: 2001 Hegar
datum narození: 1991
datum zařazení do HR: 2010
certifikace pro: HTFE, HPSP
datum vyřazení: stále v provozu

Příběh

V roce 1991 se devátého dubna narodila ve Státním statku Vítkov, ve šlechtitelském chovu slezského norika na Klokočově, klisnička 69/683 Úhlava. V tom roce se rozdávala pro přehlednost jména začínající na „U“, ale Úhlava (je také pravostranný přítok řeky Radbuzy) si životem vysloužila jméno – Bublina, Bubu.
Původ: 69/683 Úhlava alias Bublina je slezská norická klisna klokočovského chovu, ryzka narozena 9. 4. 1991, po hřebci 2001 Hegar z SM 2103 Irma 18/80 po 2005 Šemur, zapsaná v HPK a GZ. Do hiporehabilitace v Eponě byla zařazena na podzim 2000 jako devítiletá. Její „specializace“ byla na váhově těžké klienty s neurologickým, těžkým fyzickým a mentálním handicapem, s kombinovanými vadami, vozíčkáři a sport handicapovaných. V prvních letech činnosti sdružení Epona opracovala okolo 1000 jednotek hipoterapie za rok. Vynásobíme-li si jednotky váhovým limitem klienta, dostaneme úctyhodné číslo v desítkách tun, které Bublině zatížily hřbet. Následně do Epony přišli další koně, aby se Bublině ulevilo, takže od roku 2005 do 2016 měla „jen“
650 -700 jednotek za rok. Od roku 2017 se pyšní titulem „pracující důchodce“. Když jsme na podzim 2011 začali v České hiporehabilitační společnosti realizovat specializační zkoušky pro koně, byla prvním koněm, který zkoušky absolvoval bez ztráty kytičky. Dodnes je nejstarším koněm v aktivní službě. Bublina byla stálice, klisna pevné konstituce, pevného zdraví, vlastně bezproblémová. V hiporehabilitaci nebylo nic, co by nedokázala, když si byl její člověk jistý, že on to dá. Jen se podívala jako že – to musím? A šla. 9. 4. 2019 oslavila Bublina 29 let. Je stále vitální, stále milovaná naše bába. Naše jistota. Za ty roky zvládla dlouhé kilometry v hipoerahabilizaci, byla oporou nejen klientům, ale i řadě účastníků kurzů ČHS. Dnes je pro nás legendou, Jedinečnou.

SCHERY

Základní informace

jméno: Schery
matka:  Soňa
otec:  Achát
datum narození: 10.3. 1995
datum zařazení do HR: 2012
certifikace pro: HPSP, HTP
datum vyřazení: stále v provozu

Příběh

Paní klisna s velkým srdcem…

Pro některé pacienty talisman, bez kterého nemohou být.

Vzpomenout si na všechny zajímavé zážitky s koněm a napsat ty nejzajímavější, dá velkou práci, protože každý kůň je jedinečný a je třeba se umět dobře dívat a pamatovat si.

Schery pracuje v terapii Psychiatrické nemocnice už 21 let. Znám ji celý ten čas od samého začátku, kdy k nám do nemocnice přišla. Poníci jí ke štěstí nestačili a ona stále vyhlížela velké koně. Nakonec si zvykla a brzy přišel valach Cyril -  její kamarád a ochránce. Vzpomenu pár zajímavých okamžiků z jejího působení u nás. Všechny pacienty vždy vzorně vozila a byla nesmírně trpělivá. Byla velmi dobře krmitelná a občas jí zachutnaly věci, které koně obyčejně nejedí. Například můj oloupaný pomeranč, který mi spadl na zem a stal se  jejím úlovkem. Jednoho dne přišel čas natrénovat invalidní vozík, na který jsem usedla. Viděla jsem v jejích očích úzkost – ne z vozíku, ale z toho, co na něm dělám. Schery  mi pečlivě očichala nohy a jemně se jich dotýkala, nakonec do mě strkala, protože dobře věděla, že chodím. Od té doby, kdokoliv nás na invalidním vozíku navštíví, vždy se přesvědčuje o tom, jak na tom člověk je. Když došlo na její námluvy, musela dojít za svým ženichem po kopytě asi 8 km, přes celé město. Zvládla to dobře a brzy se jí narodilo hříbě.

Jednoho dne také vezla nevěstu k oltáři. Trochu jsem měla strach, co bude říkat na šaty nevěsty a tak jsem celý týden nacvičovala a bílé šaty na ní házela a různě s nimi manipulovala, aby se nebála. Nevěsta byla tak překvapená, že neměla slov a samozřejmě nasedla bez váhání, protože Schery byla její oblíbenkyně.  Starala se o ni, jako rekreační jezdkyně našeho tehdejšího kroužku.

Také si zahrála ve studentské pohádce, kdy vezla prince. Často byla svědkem našich různorodých převleků, ať už při týdnech duševního zdraví, nebo při jiných akcích. A tak z nás byli indiáni, pralidé, Japonci, ale kolegové lékaři například Blaničtí rytíři  při focení PF a ona všechny naše převleky přijímala tak, jako by to byla běžná věc.

Trpělivě vozila pacienty nejenom na terapiích, ale i na paradrezurních závodech i parkurech.

Dnes už pracuje jen v kontaktních terapiích, ale stále svoji úlohu zastává, i když už jí občas něco bolí, nedává to před pacienty znát. Pracuje stále se svým velkým nasazením, které patří beze zbytku našim pacientům.