Síň slávy České hiporehabilitační společnosti

Nominujte svého favorita do 15.10.2021  

Trochu jiní šampioni

Síň slávy České hiporehabilitační společnosti

Tímto počinem chceme ocenit naše koňské partnery. Jsou pro nás koňskými legendami, které si
zaslouží stejnou úctu, jako nejlepší terapeuti nebo instruktoři v ČHS. Do Síně slávy budou uváděni
hiporehabilitační koně, kteří se zapsali do srdcí pracovníků hiporehabilitačních středisek, ale i
klientů. V hiporehabilitačních střediscích si dobrých koňských terapeutů velmi vážíme, a i když tito
koně nezažijí čestná kola před bouřícími tribunami, jsou to ve svém oboru opravdoví šampioni.
Ocenění koně budou uvedeni do síně slávy na každoročním ceremoniálu na členské schůzi.

Pravidla:

  1. Kůň je nebo byl v majetku nebo pronájmu členského hiporehabilitačního střediska ČHS.
  2. Kůň již nemusí být aktivní, může si užívat svého důchodu.
  3. Koně může nominovat kdokoli z veřejnosti - prostřednictvím tohoto formuláře zašlete základní informace o koni, fotografie a jeho hiporehabilitační příběh a krátke 1 min video představující nominovaného koně.
  4. Nominace končí 15.10.2021.
  5. Prezentace koní bude na webu ČHS a proběhne veřejné on-line hlasování od 20.- 31.10. 2021.
  6. Kůň roku 2021 bude vyhlášen na členské schůzi

      V loňském roce do síně slávy vstoupili tito koně Síň slávy 2020

 

Nominovaní koně pro rok 2021

CYRIL

CYRIL

Základní informace

rok narození: 1997

pohlaví: valach                                                             

barva: ryzák

certifikace pro: HPSP, HTP

roky působení v HR: 20 let          

majitel: Zookoutek PN Jihlava

provozovatel: Zookoutek PN Jihlava


Příběh Cyrila

Protože byl Cyril kůň nevšední, měli s ním i různí majitelé, kteří ho vlastnili před námi nejspíš velké problémy. Nechtěl se například kovat – asi neměl vždy s lidmi dobré zkušenosti. Cyril pracoval v naší terapii 20 let. Neměl žádné dokumenty a tak nevíme kdy a kde se přesně se narodil. Byl to statný ryzák, kříženec chladnokrevného typu, který měl figuru jak kůň Jana Žižky z Trocnova.  Byl zaučen v tahu i pod sedlem a uměl pracovat v lese, kde přibližoval dříví. To byla jeho poslední štace. Když k nám přišel, zjistili jsme, že je jako drak do skákání a tak absolvoval nejedny závody a účastnil se i paradrezurních závodů.

Cyril uměl třídit jednotlivé povahy lidí, uměl rozpoznat, kdo by mohl být na něj i zlý. Byl velmi něžný k dětem a ohleduplný ke kočárkům. Ale mazlil se jen tehdy, když chtěl on sám. O pohlazení všech někdy nestál a věděl jak to ukázat. Když měl člověk v duši smutek dokázal být v tuhle chvíli ohleduplný a citlivý.

Cyril byl u nás využíván jak do kočáru, tak pod sedlem. Při zkouškách pro hiporehabilitaci, které absolvoval, byl naprostým profesionálem a ukázal se ve velmi dobrém světle. Uměl nosit nestabilní váhy pacientů a přizpůsobit se jejich potřebám neuhýbal před špatně rozloženou váhou jezdce, ale naopak  si uměl poradit i s tímto problémem. V jedné z terapii jsme měla zajímavý zážitek. Rehabilitoval na něm pacient s poškozeným mozkem a neuměl s koně jinak sesednout, než jako dáma přes krk. Využíváme 2 rampy – velkou a malou. Na malé není tolik prostoru a máme tam zábradlí, které, při nestandardním sesedání může překážet. Pro Cyrila nebylo ale nic nemožné, jak „profík“ přistoupil k rampě a při sesedání vyklenul krk na druhou stranu tak, aby se tam pacientovi vešla noha a on mu nepřekážel. Zkrátka mě nepřestávalo překvapovat a udivovat svým intelektem a schopností vyřešit si situaci po svém, ale ke spokojenosti pacienta.

Dne 12.3. 2021 nás tento kůň opustil, bylo mu 26 let, byl velmi chytrý, poctivý, pracovitý, houževnatý, miloval malé děti - když jej navštívily, rád pracoval v kočáře, dokázal vyrovnávat nerovnovážné těžiště jezdce, těšil se z každé nové pomůcky, ukazoval lidem, že se nedá lehce koupit, rád prováděl veselé kousky, poznal, když je člověk smutný - uměl pomáhat, naopak sebevědomým ukazoval hranice, kam smějí zajít. Byl to natolik zvláštní a originální kůň, že druhý takový se nenarodí. Nedá se na něj nikdy zapomenout.

Na závěr pár postřehů z Cyrilova života.

Pomóc doktor jede ! Cyril nemá rád doktora jak vidí jeho auto už se schová a když doktor přijde blíž, stává se z něj zlý kůň.

Síťky na mouchy ? Co je to za blbost!  Koupili jsme našim koním síťky na hlavy proti mouchám. Nasadili jsme je a Cyril byl první, kdo si ji sundal trhacím způsobem a v mžiku to strhal i svým dalším kamarádům – prý na ně neviděl.

Bramborové náboje do kopyt jsem snědl. Potřebovali jsme změkčit kopyta před kováním a neměli jsme ani jíl, ani kravský trus, tak jsme udělali z pytlů obal a nacpali do kopyt vařené brambory. Do rána si to Cyril strhal a brambory snědl. 

Jak uslyší traktor – chce do lesa ! Občas jezdí i naší nemocnicí traktor – Cyril jej vyhlíží a chce být co nejblíže, aby mohl nastoupit do valníku a odjet pracovat do lesa.

Jak tam nedáte zámek utíkám !  Zkrátka -  musí být na vrátkách zámek i ve dne.

Hrábě i lopatu mi nedávejte blízko, protože to rozkoušu !

Když mě vezli poprvé na závody, bál jsem se, že jedu na poslední cestu. Jel jsem obrovským mercedesem, kde to vonělo po koních. Měl jsem v očích smutek – tekla mi slza – byla tam se mnou panička – viděla to, moc jí to dojalo, chtělo se jí také plakat. Nedal jsem se utěšit - takový strach to byl.

Malý poník je bezva hračka do stáje ! Stala jsem se svědkem toho, jak si Cyril zvedl poníka Ludvíka  za vazačku a chtěl ho do svého boxu. Musela jsem zakročit.

Zavřený plůtek, který vede na mez,  kam nesmím ? Maličkost – sundám provázek a otevřu si to.

Jak neteče voda v zimě za třeskutého mrazu rozbíjím kbelíky, sudy prošlapu, nic mi tam nevydrží. A tak mě jezdí dvounozí lidé napájet. To je legrační.

Chtěli po mě voltiž !  Jakmile mu chcete seskočit na kruhu ze hřbetu, okamžitě zastavuje a strachuje se o vás, proč z něj padáte ? A tak to voltižní kůň opravdu nebude.

Cyril byl opravdu pan kůň, který měl talent na vše, co dělal. Dokázal věci, které jsou nemožné. 

Dne 12.3. 2021 nás tento kůň opustil, bylo mu 26 let, byl velmi chytrý, poctivý, pracovitý, houževnatý, miloval malé děti - když jej navštívily, rád pracoval v kočáře, dokázal vyrovnávat nerovnovážné těžiště jezdce, těšil se z každé nové pomůcky, ukazoval lidem, že se nedá lehce koupit, rád prováděl veselé kousky, poznal, když je člověk smutný - uměl pomáhat, naopak sebevědomým ukazoval hranice, kam smějí zajít. Byl to natolik zvláštní a originální kůň, že druhý takový se nenarodí. Nedá se na něj nikdy zapomenout.

 


KEILY

Základní informace

rok narození: 25.4.2002

otec po: 472 Przedswit XVI-64

matka z: 5-530 Klára po Varin Lipský

pohlaví: klisna                                                             

barva: ryzák s odznaky

certifikace pro: HPSP, HTP, KT

roky působení v HR: 13 let          

majitel: Alena Fritscherová

provozovatel: Ryzáček, z.s.


Příběh Keily

Keily se v podstatě narodila v areálu hiporehabilitačního střediska Ryzáček a od mala byla připravována na roli hiporehabilitačního koně – dá se říci, že díky ní Ryzáček existuje. Její výchova proběhla v duchu přirozené komunikace s koněm, což se obrovsky projevilo na jejím přístupu k práci a životním situacím. Bez nadsázky můžeme říct, že Keily je absolutně všestranný hiporehabilitační kůň. Byla během svého života zapojena do tří oborů hiporehabilitace, do HPSP, HTFE, KT a parajezdectví. Také působila v jezdeckém kroužku a v táborech se zdravými dětmi, které by však v klasickém jezdeckém oddíle neuspěly.
Zapsala se do srdcí všech klientů jako neuvěřitelně trpělivá, něžná a pomáhající bytost. A zapsala se do srdcí i nás všech, kteří jsme měli tu čest s ní pracovat, jako profesorka, která nedá nic zadarmo, ale když víte, jak na to, bude dřít do roztrhání těla. Určitě je i v povědomí široké hiporehabilitační veřejnosti, protože i na ní a díky ní proběhlo v Ryzáčkovi mnoho kurzů hiporehabilitačních pracovníků.
Po 5 letech výchovy/výcviku a 12 letech velmi intenzivní práce s jedinou „mateřskou“ pauzou odešla Keily do zaslouženého důchodu, zůstává nadále v areálu Ryzáčka a užívá si pastvin, volna a vyjížďky do přírody.

Keily, nelze Ti dostatečně poděkovat za vše, co jsi pro každého z nás udělala a znamenala. Ale i tak to zkusím: DĚKUJEME!