SCHERY

Paní klisna s velkým srdcem…

Pro některé pacienty talisman, bez kterého nemohou být.

Vzpomenout si na všechny zajímavé zážitky s koněm a napsat ty nejzajímavější, dá velkou práci, protože každý kůň je jedinečný a je třeba se umět dobře dívat a pamatovat si. 

Schery pracuje v terapii Psychiatrické nemocnice už 21 let. Znám ji celý ten čas od samého začátku, kdy k nám do nemocnice přišla. Poníci jí ke štěstí nestačili a ona stále vyhlížela velké koně. Nakonec si zvykla a brzy přišel valach Cyril -  její kamarád a ochránce. Vzpomenu pár zajímavých okamžiků z jejího působení u nás. Všechny pacienty vždy vzorně vozila a byla nesmírně trpělivá. Byla velmi dobře krmitelná a občas jí zachutnaly věci, které koně obyčejně nejedí. Například můj oloupaný pomeranč, který mi spadl na zem a stal se  jejím úlovkem. Jednoho dne přišel čas natrénovat invalidní vozík, na který jsem usedla. Viděla jsem v jejích očích úzkost – ne z vozíku, ale z toho, co na něm dělám. Schery  mi pečlivě očichala nohy a jemně se jich dotýkala, nakonec do mě strkala, protože dobře věděla, že chodím. Od té doby, kdokoliv nás na invalidním vozíku navštíví, vždy se přesvědčuje o tom, jak na tom člověk je. Když došlo na její námluvy, musela dojít za svým ženichem po kopytě asi 8 km, přes celé město. Zvládla to dobře a brzy se jí narodilo hříbě.

Jednoho dne také vezla nevěstu k oltáři. Trochu jsem měla strach, co bude říkat na šaty nevěsty a tak jsem celý týden nacvičovala a bílé šaty na ní házela a různě s nimi manipulovala, aby se nebála. Nevěsta byla tak překvapená, že neměla slov a samozřejmě nasedla bez váhání, protože Schery byla její oblíbenkyně.  Starala se o ni, jako rekreační jezdkyně našeho tehdejšího kroužku.

Také si zahrála ve studentské pohádce, kdy vezla prince. Často byla svědkem našich různorodých převleků, ať už při týdnech duševního zdraví, nebo při jiných akcích. A tak z nás byli indiáni, pralidé, Japonci, ale kolegové lékaři například Blaničtí rytíři  při focení PF a ona všechny naše převleky přijímala tak, jako by to byla běžná věc. 

Trpělivě vozila pacienty nejenom na terapiích, ale i na paradrezurních závodech i parkurech.

Dnes už pracuje jen v kontaktních terapiích, ale stále svoji úlohu zastává, i když už jí občas něco bolí, nedává to před pacienty znát. Pracuje stále se svým velkým nasazením, které patří beze zbytku našim pacientům.